Gravettien

Jste na stránkách Akademie věd ČR v Brně.

Antropark vznikl jako součást webových stránek AV Brno v roce 2005.

© Aktualizace Antropark 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák

Kontakt - Libor Balák:    antropark@seznam.cz

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

 

Popis: C:\Users\Tomáš\Downloads\anglie.gif

 

Éra velkých evropských loveckých civilizací severského typu

CIVILIZACE  GRAVETTIENU

Střední fáze mladého paleolitu, 31 000–22 000 let

 

Někdejší obrysy Evropy byly odlišné od těch dnešních, stejně jako klimatické podmínky. I ty během samotného gravettienu kolísaly.

Mapa zachycuje území gravettienu během střední fáze mladého paleolitu. Kolečka označují některé významné archeologické lokality.

 

 

Italský gravettien

Zoomorfní maska  (rekonstrukční transformace plaketky)

Italský gravettien  je pro gravettology ve světě pojem. Známé jsou především různé sošky a unikátní pohřby. Pohřbení často nesou archeologicky dochovatelné nášivky, především jsou zdobeny pokrývky hlavy, výjimečně i další drobná zdobení těla a někdy i nápadité a jinde v severnějším gravettienu téměř neznámé složité nákrčníky. Italský gravettien se vyvíjel a existoval z velké části oddělen Alpami od okolní, tehdy chladné Evropy. Klimaticky zde bylo podstatně mírnější počasí než v kontinentální Evropě. Italský gravettien se zde datuje od 30 do 20 000 let a jeho silný vliv zde přetrvává několik následujících tisíciletí.

Drobná kamenná zoomorfní maska s ,,třetím okem" na čele posouvá tento několik málo centimetrů velký předmět do mystické oblasti nám neznámé a tajuplné mytologie.

 

Mytologický motiv hada a ženy   (rekonstrukční transformace sošky)

Spojené protiklady dvou postav, z nichž je při pohledu zepředu jedna evidentně ženská, avšak druhá nepředstavuje muže, ale má hadovité tělo, které umocňují ozubená otevřená ústa a výrazné šikmé oči po stranách hlavy. I břicho nese příčné vrypy, které odpovídají dlouhým, příčným štítkům na břiše hadů. Tento další mytologický motiv hada a ženy se objevuje v mytologiích snad všech časů a částí světa od Austrálie po Asii, ale i Starý zákon zmiňuje Evu s hadem. Psychoanalytik C. G. Jung mluví o hadovi jako o určitém společném archetypu. Vyjádření protikladů, které jsou navzájem spojeny, však známe z dalších archeologických nalezišť tehdejší gravettienské Evropy.

 

Chlapec z Arene Candide   (rekonstrukční transformace pohřbu)

V jeskyni pohřbený chlapec nesl na své čepici stovky našitých ulit. Předměty, které má na ramenou, jsou pro nás záhadou, stejně jako neuvěřitelně dlouhá kamenná čepel, kterou svírá v ruce. V italském gravettienu bylo podstatně teplejší klima než v ostatní Evropě, chyběli zde mamuti a sobi, ale i zde se šily oděvy, jak dokládají četná šídla. Hlavním zdrojem kůží pro oděvy byli jeleni.

 

Jeskyně Barma Grande v Itálii. Trojhrob je počtem pohřbených osob shodný s hrobem z Dolních Věstonic. I tady evidentně vidíme tvořivou hru s orientací lidských těl. Charakteristická je dlouhá postava muže oproti drobným postavám žen. Jev, který je jednotící pro celý gravettien, stejně jako často nápadně dlouhé končetiny mužů (jakoby ,,afrického“ typu). Pro gravettien charakteristické zdobení čepice vidíme i zde. A stejně jako některé uniformní jednotící prvky u oděvů Sungirců, tak i zde najdeme jednotící podobnosti. Mimo čepice to jsou zvláštní malé kostěné sponovité předměty na hrudi. U muže je ,,spona“ vylepšená o další zdobící elementy kolem. Jedna postava měla i nápadný nákrčník nebo náhrdelník. Itálie nepatřila přímo k severskému gravettienu, nenosilo se zde oblečení až ke krku. Proto taková ozdoba mohla být vidět a dávala smysl. Na obraze není sobí kožešina, ale kožešina z jelena. Dominantnější tady na jihu byl totiž jelen, mamut zde téměř chyběl. I tak jsou v této oblasti stále nacházena kostěná šídla k výrobě šitých oděvů.

 

Západoevropský gravettien

Portrét dámy z Brassempouy   (rekonstrukční transformace skulptury)

Západoevropský gravettien - od Walesu v jižní Anglii přes Belgii, až po jih Francie. Jméno gravettienu dala právě jedna z francouzských lokalit a vztahuje se na kultury, které produkovaly mimo jiné drobné čepelky se specificky otupeným bokem. Od devatenáctého století jsou známy jak jednotlivé gravettienské lokality někdejších sídlišť, tak některé velmi slavné drobné ženské skulptury nazývané venuše. Některé venuše nesou velmi cenné informace o tehdejší módě, jako například tato známá dáma z Brassempouy.

 

Dáma s rohem   (rekonstrukční transformace z reliéfu)

    

Tato francouzská venuše mimoděk prozrazuje, že v západní Evropě se mohly nosit na gravettien překvapivě dlouhé vlasy, a že k pití, tako jak i v daleko mladších historických obdobích, sloužil také roh. Původně celá postava reliéfu ženy byla natřena červenou barvou.

 

 Dáma s čelenkou   (rekonstrukční transformace z reliéfu)

Jiný reliéf dokládá členěnou čelenku, která je v celém gravettienském materiálu úplným unikátem.

 

Zlomky sošek a jejich částečná rekonstrukce

Archeologie samozřejmě stále neobjevuje jen sošky jako vystřižené z filmů Indiana Jones nebo Lovci pokladů. Většinou totiž archeologové nacházejí jen rozbité zlomky někdejších uměleckých dílek. Na doplněných zlomcích sošek se lépe zorientujete a máte možnost se podivovat pozoruhodným věcem. Tak například soška nalevo připomíná staroegyptský účes či starojaponskou pokrývku hlavy. Torzo napravo, mající pod hrudníkem jakýsi podivuhodný kruh, snad znázorňuje přeložené ruce anebo nějaký silný zdobný pásek.

 

 

Středoevropský gravettien

Středoevropský gravettien - pavlovien a kostěnkovsko-willendorfská kultura


 

Středoevropský gravettien je zpracován samostatně na stránce   Pavlovien 

 

 

Východoevropský gravettien

Muž ze Sungiru   (užitá rekonstrukční transformace)

Východoevropský gravettien je pojmem pro gravettology celého světa, protože ho charakterizují tábory lovců mamutů s neuvěřitelně bohatým archeologickým materiálem, četnými popisnými venušemi především s kratšími vlasy na zachycených účesech.  Světoznámé jsou i  neuvěřitelně bohaté unikátní hroby. Snem každého archeologa zaměřeného na gravettien je, aby právě jeho lokalita byla tak bohatá jako například slavné naleziště Kostěnky na Donu. Kultury východního gravettienu jsou například kostěnkovsko-strelecká kultura, kostěnkovsko-avdějevská kultura a kostěnkien.

 

Archeologický objev, který úplně změnil náš pohled na dávné lidi

Vykopávky v Památníku mladého paleolitu u potoka Sungir nedaleko Moskvy poskytly nejfantastičtější a nejnečekanější hroby staré kolem 27 000–23 000 let s velkou výbavou, jaké si archeolog - paleolitik kdy může vůbec představit. Tyto materiály jsou spojeny s legendárními jmény antropologa a sochaře M. M. Gerasimova (vypracoval metodiku portrétu podle lebky, dnes užívanou v kriminalistice na celém světě) a archeologa specialisty na paleolit O. N. Badera.

 

Původní publikace o objevu

Titulní strana původní knihy výzkumného týmu O. N. Badera o mladopaleolitickém památníku v Sungiru nedaleko Moskvy. (Název publikace byl Sungir, antropologičeskoe isledovanie).

 

 Jedna z publikací o Sungiru

 

Ruští gravettologové publikovali svoje unikátní objevy i v dalších ruských knihách.

 

 Portréty muže a dětí ze Sungiru podle lebek

Michal Michajlovič Gerasimov vytvořil portrét muže a jeho spolupracovníci portréty dětí. V sádrové i v kovově tmavé podobě byly však tyto práce nesrozumitelné a neatraktivní a tak se stalo, že tyto jinak úžasné rekonstrukce zůstaly nepovšimnuty médii i veřejností.

Pro Antropark, který předvádí materiály právě pro veřejnost, byly tyto původní ruské rekonstrukce samozřejmě upraveny tak, aby se jim dodalo patřičné živosti a autentičnosti.

 

Portrét staršího sungirského muže   (rekonstrukční portrét podle lebky)

Portrét se nepokouší zpracovat podobu vlasů ani vousů, ty jsou vždy velmi specifické a velmi výrazně se podílí na individuální podobě člověka. Muž byl vysoký, měl velmi široká ramena a podobný typ byste našli jistě v každém koutu dnešní Evropy.

 

Portréty sungirských dětí   (rekonstrukční portréty podle lebek a průvodního unikátního materiálu z dětského dvojhrobu)

                           

                                                   Portrét asi 13tiletého chlapce                                                                   Portrét 8 - 9tileté holčičky

Každé z dětí mělo velmi specifické individuální rysy, chlapec měl nižší nos a nápadná ústa, naproti tomu dívenka měla klasické tvarování obličeje.

 

Muž ze Sungiru   (rekonstrukční transformace unikátního hrobu)

Rekonstrukční metamorfóza unikátního sungirského hrobu muže v živý etnografický materiál arktického oděvu starého přibližně 25 tisíc let.

 

Kalhoty

O. N. Bader si všiml, že korálkové zdobení kalhot sungirského muže velmi připomíná kalhoty severozápadních indiánů (indiánské kalhoty jsou nalevo).

 

Rekonstrukční transformace unikátního dětského sungirského dvojhrobu

Rekonstrukční metamorfóza současné archeologické situace dětského sungirského dvojhrobu do stavu v době průběhu pohřebního aktu. Tento největší objev archeologie 20. století je proslulý jak tisíci ručně (velmi pracně) vyrobenými korálky z roster (koster) druhohorních hlavonožců a přebohatou výbavou slonovinových předmětů, včetně chemicky narovnávaných slonovinových kopí. Tento dětský dvojhrob je nejnázornějším, ale také nejemotivnějším vstupem do skutečného světa, do doby zhruba před 25 tisíci lety.

 

On a ona s hlavami proti sobě v Rusku už podruhé   (rekonstrukční transformace mytologické představy podle sousoší)

Relativně nedaleko Sungiru leží další známé gravettienské naleziště Gagarino. Zajímavé, že jedna ze sošek vyjadřuje také ono sungirské spojení dívky - ženy a chlapce - muže tím, že je vlastně otočí proti sobě. Zase tu máme ono tajemné spojení protikladů.

 

V obydlí Sungirců   (rekonstrukční napodobenina na pomezí umělecké kvalifikované představy)

Rekonstrukční napodobenina výroby belemitových korálků v arktickém obydlí sungirských gravettienců. Zajímavostí sungirského naleziště nebyly jen oděvy pohřbených a jejich nevšední výbava, ale i to, že obydlí sídliště neměla běžný oválný nebo kruhový půdorys, ale byla spíše obdélníková a spíše tedy upomínala svými velkými rozměry velké domy severozápadních indiánů nebo velké sruby ze Sibiře.

 

,,Pán světa"   (první obrazová rekonstrukce v projektu Antropark z roku 1998)

Sungirský lovec ve slavnostním oděvu krytém pláštěm a vyzbrojený slonovinovým kopím, které je vyrobeno z uměle narovnaného mamutího klu. Magický obraz ,,Pán světa" z roku 1998 je nejpublikovanější rekonstrukcí z více než stovky obrazů vzniklých pro Antropark. Obraz se objevil v několika pořadech České televize, v televizi Nova a v týdeníku Reflex. Byl také použit pro plakát k výstavě ,,Svět Karla Absolona".

 

Chlapec a děvče v oděvech odvozených podle hrobů v Sungiru. Kruh v pozadí je čepec dívenky s částečně rekonstruovanými korálky z belemnitoviny. Práce evokuje velmi bohatý kulturní vzorec dekorativních výtvarných prvků kostěnkovsko-strelecké kultury sungirského typu.

 

Sungirská rodina před velkým domem. Tato práce se věnuje souladnému vyzdobení plášťů (vzory z některých sungirských předmětů), uplatňuje poznatek, že zdobený oděv měli jak muži, tak ženy i děti. Obraz přidává do celkového kulturního vzorce i místní architekturu. Velký dům měl rozměry obdobné jako některé domy severozápadních indiánů a mohl být také domovem pro několik rodin. Obdélníkové nebo čtvercové půdorysy jsou v paleolitu dlouho známy – například z Plateau Parain z Francie a další z amerického mladopaleolitického prostředí. V Sungiru nenajdeme žádné kůlové jamky jako v neolitu. Do permafrostu (věčně zmrzlé půdy) nelze ani tak snadno kůly umístit. Výhodnější je klást klády horizontálně na sebe. Spodní ležící klády rovnoměrně rozkládají celkovou váhu a obydlí se při oblevách nedeformuje tak rychle a je celkově stabilní.

 

V Sungiru jsou půdorysy obydlí vždy obdélníkové a ve dvojicích. Mladopaleolitičtí stavitelé nedělali nic, co by jim nebylo vlastní, jen využívali vlastnosti dostupných materiálů tak, aby dosáhli vyhovujících výsledků u masivních zimních obydlí trvalejšího rázu. Zatímco spodní čelisti mamutů (Mežiriči), mamutí lebky (Mezin), kameny s parožím (Malta na Sibiři) nebo dlouhé mamutí kosti jsou vhodné jen pro kruhové nebo oválné stavby, rovné, dobře štípatelné, masivní dřevo se zase hodí pro obdélníkové konstrukce. Jak známe z etnografie severozápadních indiánů, nepotřebujete ani sekeru ani pilu, stačí jen kamenné nástroje, dřevěné klíny a palice. A jak strom pokácí? Nijak. Masivní prkna se štípou prostě ze stojících stromů. Na severozápadě Severní Ameriky je takto využito cedrového dřeva, v tehdejší severské Evropě bude použit jiný strom a jemu uzpůsobená specifická technologie. Tyto nové vstupní rekonstrukce překvapivě až teprve nyní otevírají téma obdélníkových obydlí a technologií zpracovávání dřeva v severských podmínkách. Výzdoba samotného obydlí by měla být souladná s reprezentačním pojetím oděvů. Uprostřed jednoho takového obydlí byly pohřbeny sungirské děti v dvojhrobu. Muž byl pohřben až později, kdy se rozpadla (nebo byla rozebrána) druhá stavba. Podélná osa jeho hrobu navazuje na osu dětského dvojhrobu. Muž je pohřben jak vně, tak uvnitř vedlejšího půdorysu obydlí. Zřejmě z dřívějších starších pohřbů se v rámci těchto dvou hrobů objevují pozůstatky dalších lidských těl. Proto mělo toto místo statut pohřebiště. Dvě další obydlí byla nejspíše postavena až později a o trochu níže, dál od pohřbených.

 

 

Animovanou prezentaci o lidech ze Sungiru si můžete prohlédnout na    http://youtu.be/Zh0dbbBSa-k

 

 

 

Kostěnkien a kostěnkovsko-avdějevská kultura

V kostěnkovském obydlí   (rekonstrukční imitace, zdobné řemínky žen vycházejí z podkladů nalezených sošek)

Kostěnki na Donu - další slavná archeologická lokalita měla v gravettienu také arktický charakter. Rekonstrukční napodobenina nás přivádí do obydlí, kde nebylo nutné nosit arktický oděv. Zdobení hrudníku diagonálními a horizontálními pruhy bylo velmi charakteristické a nese je i významná řada sošek venuší, stejně jako krátký sestřih vlasů. Za povšimnutí stojí i dlouhé lopatky se zdobenými rukojeťmi, opřenými za sedící postavou.

 

Zdobené rukojeti k lopatkám

A právě nápaditá držátka lopatek nám mohou pomoci si představit ostatní výrobky východního gravettienu, například lyže, sáně, nosítka na děti, tašky, pouzdra na nářadí, na zbraně a další a další předměty.

 

Venuše kostěnkienu

Na rekonstrukční metamorfóze je především jasné, že je zcela respektována úprava vlasů a horizontálně umístěné zdobné řemínky. Právě kostěnkienské venuše nesou celou řadu podobných fantastických a unikátních informací o zevnějšku. Gravettienské venuše téměř vždy ukazují důstojně stojící ženu, přičemž mimo kubisticky opracované venuše je soškám věnována taková míra výtvarné pozornosti, že můžeme mluvit jak o dekorativnosti, tak dokonce přímo i o dekorativní geometrizaci. Právě jen gravettienské venuše mohou nést informace o etnografické podobě úpravy ženského těla.

 

 

Z tohoto kulturního okruhu nesou sošky opakovaně informace o etnografických ozdobách těla. Tyto dvě sošky ukazují hrudní pásy a náramky.

 

Konstrukční, řemeslná a umělecká úroveň v gravettienu

       

Drobné ukázky perfektního řemeslného zpracování tvrdého materiálu (slonovina) z Avdějeva a Sungiru (bodce s hlavičkou, kolečka, bodec s očkem) nám podávají nejlepší nápovědu, jak si představit takové předměty, které se zachovat nemohly (jako loďky, vesla, sáně, lyže, sněhule, tašky, koše atd.).

Gravettienci dovedli mamutí roh změkčit a narovnat. Na Moravě z něj vyráběli čtyřiceticentimetrové hroty oštěpů, v Sungiru i dvoumetrová kopí.

Nároky na gravettienské výrobky diktovaly samy arktické podmínky, vše muselo být lehké, promyšlené, solidně zpracované a hlavně nesmírně spolehlivé. Nikdo si přece nepřál ztratit na několikadenní výpravě rukavici, ruka by mu omrzla a ztratil by pak jistě několik prstů. Kdyby byly nespolehlivé boty nebo sáně, znamenalo by to jistou smrt. Vedle spotřebních výrobků, které byly určeny k okamžitému, dočasnému použití, proto archeologové nalézají tolik dokladů precizní práce gravettienských konstruktérů, řemeslníků a umělců často v jediné osobě.

 

Vizáž gravettienců – persona

Gravettienci se nám jeví jako lidé, kteří dbali na to, aby udělali dobrý už i první dojem na cizince i na sebe navzájem. Sošky zaznamenávají vždy upravené vlasy, nápadité pokrývky hlavy, z nichž jsou některé opravdu velmi svérázné. Dále registrujeme zdobné tělní pásy a ozdoby oblečení na soškách a v hrobech.

Rekonstrukční metamorfóza pavlovienského účesu ze střední Evropy

Je akceptována i klasická klidná a příjemně krásná tvář ženy.

 

Typický východní střih

Rekonstrukční metamorfóza typického kostěnkovského sestřihu z východní Evropy je dokladována na řadě sošek.

 

Animovanou prezentaci panevropského gravettienu užitého pro veselé podání ugrofinské vzájemnosti s obrazy z Moravy a irskou hudbou si můžete prohlédnout na

http://youtu.be/yRmRc8R18Q4

 

Pro další fungování expozice Antroparku  hledáme sponzora. Více informací na

      http://www.anthropark.wz.cz/sponzoring.htm

 


 

Následující éra

Předchozí éra

 

 

Středoevropský gravettien - pavlovien

 

Popis: C:\Users\Tomáš\Downloads\aurign4.jpg

 

Aurignacien

 

Další související články

 

 

Persona gravettienu - článek - www.paleoetnologie.wz.cz/persona.htm

 

 

 

 

Persona gravettienu - základní odborná práce zpracovávající oblast vizáže a schopností lidí dávných kultur z období mladého paleolitu - www.tvarpraveku.wz.cz

 

 

 

 

Největší expozice venuší - Venuše - cesta časem

 

 

 

 

 

 

 

 

Úvod do rekonstrukční paleoetnologie - učebnice rekonstrukční paleoetnologie pro vysoké školy, základní metodika jak zpracovávat materiály kolem schopností a možností chování dávných etnik - www.rekonstrukcepraveku.wz.cz

 

 

 

 

wpe23.jpg (9093 bytes)

Maturitní otázky

Dějiny umění - umění paleolitu - www.anthropark.wz.cz/maturita.htm

Dějepis - paleolit - www.paleoetnologie.wz.cz/mat_ot.htm

 

 

 

 

 

Popis: C:\Users\Tomáš\Downloads\uvod6.jpg

 

 

Zvířata severu

 

 

 

 

 

Román z doby éry legendárních "Lovců mamutů" - KATÁRIOVÉ - IMPÉRIUM  PRAVĚKU

 

 

 

 

 

NOVINKA!! - ČTENÍ  NA  POKRAČOVÁNÍ - www.liborbalak.wz.cz/povidky.htm

 

 

 

 

 

Dětský Antropark - Antroparkbaby

 

 

 


 

 

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

 

 

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

© Aktualizace Antropark 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák