Holocénní kultury II.

Ze severní Evropy z Dánska se v dřevěných rakvích vzácně dochovaly lidské ostatky i s pohřební výbavou. Jedním z takových objevů byla rakev z jednoho kusu kmene s tělem dívky, která nebyla tradičně oděná, ale její sukně z kožených řemínků spíše naznačuje, že se jednalo o tanečnici. Byla pohřbena roku 1370 p.n.l.

Jak u dívky z Egtved, tak i u několika dalších pohřbů, byly přidány k zesnulým hřebeny. Ty jsou předvedeny na tomto obraze.

Mladší doba bronzová

Rekonstrukční kvalifikovaná představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (tato tónová rekonstrukce vznikla díky konzultacím a materiálům poskytnutých archeologem Milanem Salašem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy).

Je to doba ve střední Evropě spojená s běžným užíváním bronzu a to jak ve výrobě šperků, tak nástrojů, zbraní a zbroje. Těžba surovin, tj. měděných a cínových rud, se značně rozvinula a i zpracování jejich společné slitiny - bronzu dosahuje vrcholu. Datace pro mladší dobu bronzovou se pohybují někdy kolem roku 1500 let před naším letopočtem a končí někdy kolem roku 1000 před naším letopočtem. Touto dobou se stěhují některá etnika do nových území, například Dórové do Řecka a vydělují se některé významné etnické skupiny jako například Keltové, Germáni a Slované. V umění se projevuje mytologie spojená s loděmi a symboly slunce. V pohřbech se objevují zvláštní situace, které nemůžeme vysvětlit jinak než tím, že někteří zdejší lidé byli obětováni, tepelně upraveni a naporcováni, stejně jako zvířata určená ke konzumaci. Takovým nejznámějším obětním místem na Moravě byla Blučina u Brna, kde byly nalezeny desítky obětovaných lidských koster. Někdy dokonce v jednom hrobě přes sebe leželo několik lidských těl nebo jejich částí. Zajímavé je, že v této době se objevují lidské oběti na mnoha místech světa. Archeologové objevují na různých místech celé střední Evropy opravdové poklady sestávající z mnoha bronzových předmětů. Takovým pokladům se říká depot. Další nálezy sošek a maleb vizáže lidí z tohoto období v Evropě nám popisují účesy a odění někdejších lidí. Z Dánska známe dubové rakve i s jejich podivuhodně dochovaným obsahem. Někdy to jsou i kostry konstrukcí pro zajímavé a nevšední účesy, jindy i plátno a části někdejšího oděvu.

Halštat - starší doba železná 750–450 / 400 p. n. l.

Rekonstrukce bronzového býčka s vloženými železnými trojúhelníky a kamennýma očima. Nalezen zakladatelem moravské archeologie MUDr. Jindřichem Wankelem v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu.

Rekonstrukční kvalifikovaná představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (tato tónová rekonstrukce vznikla díky konzultacím a materiálům poskytnutých archeologem Martinem Golcem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy).

Časově od 1000 do 500 let před naším letopočtem. Ve střední Evropě její počátek spadá ještě do závěru mladší doby bronzové, teprve druhá polovina doby halštatské se kryje s důlní činností a pohřbíváním v Hallstattu v počátcích železné doby. (Hallstatt - městečko v rakouských Alpách, které dalo této epoše jméno.)

V archeologickém materiálu odhalujeme výrazný vliv široké sítě obchodu. Sledujeme vliv jedné kultury na druhou, především vliv jižních a jihovýchodních kultur. Zároveň je dobře patrné dělení společnosti na majetné a méně majetné. Z této doby známe mohyly s velkými komorovými konstrukcemi, bohatě vybavené milodary. Asi 18 - 20letá dívka na obraze také patřila do lepší společnosti. Její tělo zdobí předměty importované z daleké Eturie. Dochovávané roubené části dřevěných staveb přináší ukázky kvalitní truhlářské práce. Jednotlivé klády jsou zpracovány na dokonalé rovnostěnné kvádry. Výzdoba textilií vychází z etruských materiálů, mnohé nápadité textilie byly velmi pravděpodobně taktéž luxusním importním zbožím. Tento nejbohatší ženský hrob na Moravě má originální předměty pocházející ze země Etrusků z území severně od Říma. Tak jako dnes, ti chudší se museli spokojit jen s levnými napodobeninami tolik žádaného módního zboží. (Práce vznikla díky materiálům a konzultacím s archeologem Martinem Golcem).

Latén - mladší doba železná 450 / 400 p. n. l. - začátek našeho letopočtu

Tabulová rekonstrukční kvalifikovaná představa v jedné ze závěrečných pracovních etap. Sekyry v popředí vypadaly v reále jinak a na závěrečném obraze jsou přepracovány. Tady prezentovaná kovová pracovní část patrně sloužila jako nástroj k odstraňování kůry a byla spíše na dlouhé rovné tyči nebo na motykovité rukojeti horizontálně napříč. Velké obrazové kompozice jsou velmi náročné, běžně se dlouho upravují a mnohdy i úplně předělávají. (Práce vznikla díky materiálům a konzultacím s archeology Janou Čižmářovou a Martinem Hložkem).

Laténská doba navazuje na předchozí dobu halštatskou, takže její počátky spadají do 5.století před naším letopočtem. Označení latén je odvozeno od bohatého švýcarského naleziště La Téne. Latén je spojen s kulturou Keltů, jejich územím a územími, na které měli vliv. Latén končí nástupem doby římské. Dnes nejznámější konflikty keltského světa s Římem ukazují pohádkové postavičky Asterixe a Obelixe. Druidové, kanci, svět mytologie a kouzel očaruje nejen čtenáře nebo diváky, ale řada nadšenců se dnes aktivně hlásí ke keltské kultuře. Scházejí se, žijí po nějakou dobu částečně podle dávných norem, podrobují se tušeným rituálům a předpokládaným zvykům. Vyrábějí si repliky dávných předmětů, šijí dobové kostýmy a studují materiály o své vysněné době, aby se mohly předvést přátelům a strávit s nimi společně krásné chvíle.

Legendární archeologické naleziště na Blučině u Brna přineslo i pohřeb tohoto keltského bojovníka. Spona na rameni, kratičký mečík na kovovém řetízku u pasu, široký listovitý hrot kopí, kování štítu a milodary u nohou, to je vše, co spolu s kostrou najdou archeologové, zatímco Duše tohoto muže se bude radovat ve Valhale a užívat si radostnějšího, barvitějšího a krásnějšího života. (Práce vznikla díky materiálům a konzultacím s archeology Janou Čižmářovou a Martinem Hložkem).

Různé národy a etnika, které volně spojovaly stejné nebo podobné zvyky, mytologie, předměty, ozdoby a kulturní prvky chování dnes uměle řadíme pod vlivem archeologického kontextu pod jednu kulturu - Kelty. Jejich území bylo téměř panevropských rozměrů a jednotící archeologické nálezy ukazují na kdysi obdobně kompaktní dávné, legendární superkultury magdaleniénu a gravettienu, které přetrvávaly dlouhá tisíciletí. Svět zemědělců stojících na uskladnitelných potravinách, které se dají použít jako hlavní výhoda válečných expanzí však má jinou časovou spirálu s vlastním zběsilým tempem. Proto doba Keltů trvala jen pár století. Svobodný keltský bojovník je Duchem stále blíž přírodním národům a je spjat s přírodou a šamanismem. Nemůže tedy dlouho obstát proti disciplinované armádě, kterou má někdo neuvěřitelně mocný na povel. Společnosti, které ještě více připomínají společnosti hmyzu, mají jiná pravidla, ale také jiné prostředky a mohou si dovolit vést války takového typu, že jen vlastní vnitřní síly boje o tuto obrovskou moc a rychle bující kostnatění institucí všeho druhu je dovedou citelně oslabit a paralyzovat. To je pak promění na čas nebo i trvale ve stroj neschopný adekvátně reagovat na vnější nebo vnitřní změněné podmínky. To byl svět Říma, se kterým se Keltové střetávali. Jak snadno jsou nám sympatické postavičky Obelixe a Asterixe, kteří si dělají šprťouchlata ze sešněrovaného světa řádumilovného Římana, který má meč v jedné ruce a ve druhé razítko. A opačně římští pisatelé popisují svět Keltů svýma očima, svým vlastním pojetím, mnohdy aby se zalíbili svým vlastním lidem a také tak, aby si před svým svědomím nějak ospravedlnili vlastní válečné výboje. Vždyť pro Římany byli Keltové především cennou surovinou, kterou čerpali za svými hranicemi - lidskou surovinou, které se tehdy říkalo - otroci.

Doba římská

Kvalifikovaná rekonstrukční představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (tónový obraz vznikl ve spolupráci s archeologem Martinem Hložkem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy).

Údobí od přelomu letopočtu do 4.století. Většinu tohoto času leží Morava kolem hranice Římského impéria. Někdy mimo, jindy uvnitř impéria. Nejznámější jsou nálezy římské architektury u Mušova na jižní Moravě. Nověji byly nalezeny doklady římského osídlení v Olomouci. Pro zajímavost ve Starém Městě (někdejším legendárním moravském Veligradu) byly jako stavební prvek velkého staromoravského paláce použity římské cihly. V době římské naše území obývají Germáni, kteří vytlačili předchozí keltskou populaci. Informace o vizáži lidí z téměř celé Evropy si můžeme udělat z vítězných sloupů, které nechali stavět římští císaři. Tady jsou zobrazována cizí etnika, proti kterým Řím vedl války a odkud čerpal otroky.

Doba stěhování národů 300-500 n. l.

Začíná koncem 4. století našeho letopočtu. Přesněji roku 375, kdy Hunové mění dosavadní území, zničili říši Gótů a pokračují dál na západ do Karpatské kotliny. Tím vytěsnili jiná etnika, která se dala do pohybu a některá se odplavila až do Afriky. Přesuny postihly i některé germánské kmeny. Akce vyvolávaly reakce a tak se územní změny vlečou a jsou stále živé celá desetiletí a dokonce přežívají i lidské generace. Teprve začátkem 7. století přesuny ustávají.

Hrob germánského velmože z doby stěhování národů z Blučiny u Brna. Mimo kostry muže se dochovaly tyto artefakty: spona na rameni, závěsné kleštičky na vytrhávání vousů, kování opasku s přezkou vykládanou polodrahokamy, meč s částí pochvy zdobené kováním a polodrahokamy, krátký mečík s velmi zdobenou spodní částí pochvy vykládanou polodrahokamy, kování spon bot vykládané polodrahokamy. Přes tělo muže ležel toulec s šípy, hroty směřovaly k trupu muže, vedle mužovy pravé ruky ležel luk, z něhož se dochovaly kostěné koncovky. Dole u nohou muže byly umístěny drobné milodary v podobě skleněné baněčky a nádobek ve tvaru zkumavek, kovová koncovka jezdeckého bičíku a kování jezdeckého sedla. (Práce vznikla díky materiálům a konzultacím s archeology Luďkem Galuškou a Milanem Salašem).

Doba hradištní - ranný středověk 600–1250 n. l.

Zmínky a archeologické doklady o slovanských hradištích na našem území spadají do 7. a 8. století, ale jsou nečetné. Toto údobí se někdy nazývá starší dobou hradištní. Střední doba hradištní časově spadá do období mezi roky 800 až 950 a počet a význam hradišť narůstá. Právě toto období je u nás spojeno se Starou Moravou a krátkou, územně expanzní epizodou známou jako období Velkomoravská říše. Mladší doba hradištní má datace od 950 do 1200 našeho letopočtu.

STARÁ MORAVA nejméně 822–1055 n. l.

Z 20. let 9. století pochází první dochovaná zmínka o Moravanech. Po několika málo desetiletích jsou už výraznou silou, se kterou je v Evropě nutné počítat. Kdo chce přežít, musí se stát součástí větších celků. V této době je stále živá vzpomínka na Karla Velikého, který se pokusil znovu obnovit Římskou říši. Křesťanskou Evropu sjednocuje postava papeže, nicméně jednotliví vládcové si musí na politickém a válečném poli vše velmi tvrdě vydobýt. Malé kmenové území neobstojí proti celým královstvím. Slované jsou rozptýleni na množství kmenů, zatímco jejich západní sousedy sjednocuje Východní Marka (Východofranská říše). Někdejší odboj Slovanů proti expandujícím Avarům dal vzniknout svobodnému a sjednocenému území daleko přesahujícímu běžné kmenové území. Po sto letech ze začátku 9. století je známa prvá dochovaná poznámka o Moravanech. Ale ani velikost několika sjednocených kmenů nemusí být zárukou přežití. Cesta k přežití může vést přes politiku, náboženství nebo přes další územní výboje a tak moravský Král Rostislav orientuje v šedesátých letech politiku na vzdálenou Byzanci. Na Starou Moravu přichází legendární Cyril (Konstantin) a Metoděj. Tím Rostislav demonstruje svoji nezávislost na Východofranské říši. Je však zajat a Morava je obsazena Franky. Na začátku 70. let propuká povstání proti okupantům, do čela odboje se postaví kněz Slavomír a úspěšně Moravu osvobodí. To vyprovokuje východofranskou stranu k obrovské trestné výpravě, ta se dostane až k hradbám Veligradu (Veleměsto, Superměsto). Řízením osudu je velením franské armády pověřen velice schopný a vzdělaný moravský šlechtic Svatopluk. Ten zřejmě pod záminkou vyjednávání vjede do Veligradu, zatímco jeho franská armáda si staví stany a usíná zmožená cestou. Moravská strana se však nespoléhá jen na obranu hradeb, ale uvnitř města čeká i obrovská jízdní a pěší armáda. Svatopluk navrhne Slavomírovi, aby na nic nečekal a vrhl svoji skvěle připravenou armádu na znavené Franky. Mohla to být lest, Svatopluk do té doby platil za nevypočitatelného člověka. Slavomír vsadil na jedinou kartu, Svatopluk to teď myslí vážně. A Slavomír udělal dobře. Tak výkvět franské země mizí pod kopyty koní a zbraněmi Moravanů v několika minutách. Franská armáda se vůbec nezmohla na odpor. Otevřela se tak cesta legendárnímu moravskému králi Svatoplukovi, jehož jméno je spojeno s říší, kterou vybudoval (Velkomoravská říše) a jako jediný slovanský panovník si vysloužil šířením křesťanství v nových územích titul "Adoptivní syn Svatého otce".

Stará rekonstrukce z konce 80. let. Zachycuje tehdejší hlavní město Moravy Veligrad, nazývané také Staré město Rostislavovo či Morava. Toto město se rozprostíralo na území dvou současných menších měst - Starého města, Uherského Hradiště a okolních polí. Zbytky hradeb jsou dobře patrny dodnes jako dlouhý, táhlý val. Ve středu obrazu stojí vládní palác s rotundou. Rekonstrukce vznikla jako jediné malé políčko do komiksového příběhu ze společné produkce Libora Baláka a archeologa Luďka Galušky.

Obraz moravského velmože s nádherně tauzovanou rukojetí meče vyvolává u mnohých diváků úsměv na tvářích. Bez vousů a na Staré Moravě? Rozhodně ne! Víte jak to bylo strašně dávno? Tehdy se lidé ještě určitě neholili. To ovšem může říct jen ten, kdo zapomněl, že téměř tisíc let před tím zdobily mince portréty římských císařů. Určitě si vzpomenete na Asterixe a Obelixe, kteří onomu podezřelému Římanovi veleli, aby se otočil z profilu a porovnávali jej s obrázkem na minci. Ano, Julek se opravdu holil. Dokonce z doby bronzové známe břitvy. A označení břitva je zcela na místě. Na některých expertíza dokonce zjistila zbytky vousů. V archeologickém materiálu na Moravě z velkomoravských horizontů byste našli také klíče, hřebínky i zavírací břitvy. Rovněž na zlomku dochované omítky jednoho kostela je holená lidská tvář.

Pověstné jsou staromoravské šperky. Gombíky a náušnice jsou precizní řemeslnou a výtvarnou chloubou umu někdejších výrobců. Duté gombíky se sletovaly z polokoulí a vše se pak vyzdobilo granulací. Potom se nejprve pomocí lepidla a později ve výhni plamene kovové kuličky přitavily ke kovovému podkladu. Náušnice mohly být i řetízkové jako na obrázku. Tyto výrobky dovedli někdejší řemeslníci ještě pokovit vzácnými kovy. K dalším typickým šperkům patřily prstýnky, nákončí a kování k opaskům, které nosili jak u muži, tak i ženy a děti. Samozřejmě jen ti bohatí. V hrobech bohatých najdeme i meče a ostruhy a někdy dokonce i drobné dětské ostruhy. Když se zaměříme na výzdobu nejrůznějších gombíků, najdeme i arkadiální motivy. Kovotepce inspirovaly arkády - zdobené oblouky se sloupy ve zděných stavbách. V takovém prostředí si můžeme představit, že se pohybovala i tato dáma. A nechybí ani paláce. Jeden takový byl ve Starém Městě, na zemi nebyla žádná udusaná hlína, ale podklad tvořila pořádná, maltová podlaha. Známe i řadu zlomků z barevně zdobených stěn zděných staveb a svrchní řada křidlic z hřebene nesla krásné a nápadité designové zpracování. Díváme-li se na krásné a složité zdobné vzory, které provází umělecké předměty ze Staré Moravy, snadno dojdeme k závěru, že alespoň ta majetnější část obyvatel měla svůj svět obklopený často velmi precizními výrobky se zdobnými a nápaditými vzory, které nám dnes připomínají velmi romantickou pohádku.

Výlet v čase - Pohansko u Břeclavi (poslední čtvrtina 9. stol)

Kvalifikovaná rekonstrukční představa - pro Muzeum v Břeclavi - expozice zámeček Pohansko.

Letíme necelých 400 metrů nad zemí, abychom si z výšky mohli prohlédnout velkomoravské hradiště na Pohansku. Před hradbami hlídá proti nájezdům moravské obyvatele meandrující voda, za mohutnými a vysokými hradbami jsou nejenom lidé a domy, ale i ohrady pro koně. Ti ponesou válečníky v plné zbroji, bude-li to nutné. Ale jsou tu také zahrádky, sady s ovocnými stromy a nejrůznější domácí zvířata. Jak archeologický výzkum, tak geofyzika zde nalezly obydlí koncipované do geometrických malých ,,dvorců". Jeden z dvorců, ten úplně nahoře uprostřed, byl hlavní a měl vlastní opevnění, zatímco malé domečky vně hradby (dole vlevo) nebyly nijak chráněny.

Kvalifikovaná rekonstrukční představa - pro Muzeum v Břeclavi - expozice zámeček Pohansko.

Opevněný knížecí dvorec měl vedle patrových dřevených budov, menších obydlí a dalších užitkových staveb i zděný kostel. Vedle kostela se nacházel hřbitov, který pokračoval i za hradbou dvorce. (Pro tuto obrazovou rekonstrukci se nejdříve stavěl malý trojrozměrný model).

Kvalifikovaná rekonstrukční představa - pro Muzeum v Břeclavi - expozice zámeček Pohansko.

Nyní jsme ve dvorci, kde sledujeme pohřeb u kostela. Dřevěné rakve mívaly kování, které drželo prkna pohromadě, ale jindy mohlo být navíc i zdobící a symbolické. Někdy jsou pohřbení vybaveni atributy svého postavení a mají sebou na cestu na onen svět i své drahé šperky či zbraně. Z jiných lokalit jako ze Starého města zase známe hroby prokletých, které obsahují těla zatížená kameny nebo s useknutými chodidly a hlavou. Takové hroby naznačují protivampírská opatření a dávají nám blíže nahlédnout do mytologie starých Moravanů, kde se mísily pohanské zvyklosti s učením Kristovým.

Kvalifikovaná rekonstrukční představa - pro Muzeum v Břeclavi - expozice zámeček Pohansko.

Popsaný život Metoděje nám připomene, že ještě v této době bylo zcela normální otroctví. Územní expanze, spojená s budováním Velkomoravské říše za panování moravského krále Svatopluka, byla skvělou příležitostí, jak si takové otroky zajistit. Na Pohansku jsou častá obydlí, která byla využívána jako textilní výrobny. Kůly po stavech stojících vedle sebe ukazují na solidní produkci. Otrokyně tkají látky, zatímco stará žena sedící u dveří držíc klíč v ruce, je hlídá. (Deset let stará rekonstrukce ještě neřešila problém osvětlení, které je pro tkaní důležité.)

Kvalifikovaná rekonstrukční představa - pro Muzeum v Břeclavi - expozice zámeček Pohansko.

A jsme venku z areálu, nalevo je ještě vidět část mostu přes řeku a cestu vedoucí k bráně. Taková brána byla skutečně svého času vykopána. Vidíme přijíždět zásobovací vůz a nějakého šlechtice, jak se projíždí na svém koni. Takový typický obrázek ze života. A nejen tyto, ale i další obrazové rekonstrukce z dávného Pohanska můžete zhlédnout v expozici na zámku u Břeclavi díky velmi ochotným poradcům z řad archeologů Jiřímu Macháčkovi a Janě Vignatiové z Archeologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Josefu Ungerovi z Katedry antropologie Přírodovědné fakulty Masarykovy univerzity V Brně a Luďku Galuškovi z Archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.

Na snímku odrývají archeologové z mezinárodního pracovního týmu Dr. Jiřího Macháčka část původního opevnění na Pohansku. Zachovala se i část kamenného vnějšího zdiva hradby. Fascinovalo mne, jak bylo perfektní a řemeslně zvládnuté. Vše sestaveno s velikou pečlivostí a přitom se jednalo o tak ohromnou stavbu. Však až pojedete nebo půjdete po silnici k zámečku, vězte, že silnice, kterou máte pod sebou, není nic jiného, než skutečný někdejší val starobylé hradby.

Roku 1055 n. l. Český vévoda Spytihněv odstraňuje 300 předních moravských šlechticů a vyvlastňuje jejich velký pozemkový majetek ve prospěch přemyslovské dynastie. Části tohoto vlastnictví byly udělovány českým církevním institucím a světským držitelům z okolí českého vévody, kteří vystřídali jako vládnoucí třída předchozí domácí velmože. Tím mizí poslední pouto s majetkoprávními vztahy z doby Staré - Velké Moravy.

Jednu z mnohých běžných pevností ukazuje stará rekonstrukce hradu v Lelekovicích u Brna. Byla vytvořena jako políčko komiksu autorskou dvojicí Libor Balák a archeolog Josef Unger. Architektura byla podřízena neklidné době a měla ráz promyšlené pevnosti, kdy se hradby kombinovaly s vodním příkopem.

Souboj letadel z Druhé světové války nás zavádí do doby, která je nám otevřena nejen díky písemným záznamům, technickým plánům, fotografiím, filmům a uchovávaným artefaktům, pomníkům, ale také díky žijícím pamětníkům. Doslova můžeme cítit miliony výrazných a unikátních dramatických příběhů jednotlivých lidí a desítky klíčových příběhů jednotlivých etnik a kultur. Když vidíme tento obraz souboje lidí pomocí technologie, uvědomíme si, že možná není v principu o nic odlišnější, než válečné výjevy mezolitických výjevů východošpanělského skalního umění. Jen se děj obrazu odehrává v jiné technické a společensko-politické rovině. Ze zahnědlých černobílých fotografií, technické dokumentace a záznamů vzniká barevná obrazová rekonstrukce konkrétní události. A to ze stejného důvodu jako v případě dávných starobylých kultur. Aby nezapadly v zapomenutí a abychom mohli poznat fascinující příběh našich předků a dokázali pochopit vlastní kulturu.

Přijměte také pozvání do expozice modelů letadel "Legendy oblohy" na stránkách Libora Baláka

Úvod do rekonstrukční paleoetnologie - učebnice rekonstrukční paleoetnologie pro vysoké školy, základní metodika jak zpracovávat materiály kolem schopností a možností chování dávných etnik - www.rekonstrukcepraveku.wz.cz

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na rozcestník holocenních kultur

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz

HOLOCÉNNÍ KULTURY II.

Kultury běžně zpracovávájící kovy - střední doba bronzová

Mladší doba bronzová

Halštat - starší doba železná 750–450 / 400 p. n. l.

Latén - mladší doba železná 450 / 400 p. n. l. - začátek našeho letopočtu

Doba římská

Doba stěhování národů 300-500 n. l.

Doba hradištní - ranný středověk 600–1250 n. l.

STARÁ MORAVA nejméně 822–1055 n. l.

Výlet v čase - Pohansko u Břeclavi (poslední čtvrtina 9. stol)