ZÁPADOEVROPSKÁ CIVILIZACE MAGDALÉNIENU

Éra velkých evropských severských civilizací

Nejmladší mladopaleolitickou civilizací západní a střední Evropy byla magdalénienská kultura 20 000–12 500 let

Magdalénien (zkráceně magdalén či madlén) se objevuje po největším ochlazení poslední doby ledové na začátku předposledního desetitisíciletí v západní Evropě, kde se stává dominantní kulturou.  Později proniká magdalénská kultura až do střední Evropy a tedy i k  nám na Moravu (kolem 13 000 let). Je to kultura, která je velice úzce provázána především se soby nebo s koňmi. Naproti tomu mamut se z Evropy rychle vytrácí, ačkoli v umění zůstává stále oblíbeným motivem. Magdalénien je typická, úžeji specializovaná lovecká kultura arktického typu.

Lovec sobů   (rekonstrukční napodobenina)

Muž z moravského magdalénienu. V ruce má pákový vrhač a střely s kostěnými projektily, které byly opatřeny pilovitě uspořádanými řadami jako břitva ostrých mikrolitů, zasazených do kostěných hrotů. Koníci na oděvu mají svůj vzor z nálezu jednoho zdobeného předmětu v jeskyni Pekárna (Moravský kras).

Mapa někdejší Evropy zachycuje nejenom obrysy tehdejšího evropského kontinentu, ale i území, které patřilo magdalénským lovců sobů a koní. Na jihovýchodě a východě leželo území pozdního gravettienu a na severovýchodní hranici území hamburgienu. Červená kolečka na mapě vyznačují významné archeologické lokality.

Před stanem v jeskyni Pekárna v Moravském krasu. Obrovské jeskyně využívané relativně nedávno k nejrůznějším účelům (i jako válečné tovární haly) neušly zájmu magdalénců, sledujících sobí stáda kolem krasových oblastí. Staré vykopávky či zničení povrchových sedimentů tovární zástavbou v těch největších jeskynních halách dnes znemožňuje přesnou orientaci původních zasídlení (Kůlna). V jeskyni Pekárna byla situace příznivější. V řadě ohnišť napříč chodbou můžeme tušit umístění někdejších stanů. Jeskynní klima bylo snad příhodné pro zpracování sobího masa. Navíc krasové oblasti umožňovaly využít k lovu terén a dotvořit krajinu pomocí hojného kamení v dokonalou past sloužící k jatkám. Ze zabíjeného stáda nesmí nikdo uniknout, jinak tudy stáda příští rok nepotáhnou. Podobně se dodnes využívají na Sibiři místa, kde sobi překonávají vodní toky.

Předměty nalezené v jeskyni Pekárna jsou fascinující. Jednak to jsou drobné kostěné jehly, dále silicitové nástroje, zasazené v kostěné či parohovinové rukojeti, ,,harpuny“, lopatkovité, zdobené předměty a úžasná zobrazení scének ze života stádních zvířat na zlomcích koňských žeber - pasoucí se koně a zápolící zubři. Vidíme tu přidány i další předměty jako vrhač oštěpů a skládané mikrolitické hroty.

Tábor lovců sobů z Petersfelsu

Další obraz nás zavede do jihozápadního Německa na světoznámou mladopaleolitickou lokalitu Petersfels u Engenu. Úzké údolí se stalo nejméně na dvou místech přirozenou pastí pro naháněné soby. Zde pak byli zabíjeni ve velkém, jak dokládají četné zbytky jejich kostí. Zvláštností tohoto obrazu je fakt, že fotostudie pro obraz nebyly vytvořeny uměle u nás, ale byly nafoceny přímo na lokalitě, kde fundovaní fandové předváděli své vlastnoručně vyrobené oděvy, stany a ostatní magdalénskou výzbroj.

Lovec a jeho zbraně

Na detailu obrazu si můžeme všimnout parohových hlavic vrhačů, které byly řemeslně zpracované zrovna tak dobře, jako například umělecké řezby pažeb našich střelných zbraní.

Jedna z nejkrásnějších a nejnápaditějších zdobných skulptur na vrhači zpodobňovala dva zápasící kozorožce. Lokalita jeskyně Tři bratří (Trois Frères) ve Francii. Obrazová rekonstrukce představuje artefakt v původní podobě, hlavičky kozorožců se totiž nedochovaly.

Obrázek ukazuje zakončení střely do vrhače a způsob její fixace ke hrotu vrhače před hodem.

Kostěné magdalénské hroty s mikrolity   (rekonstrukční transformace)

Kostěný hrot z jeskyně Drátenická v Moravském krasu. Tento artefakt je ve sbírkách ústavu Anthropos při Moravském zemském muzeu. Na něm (na spodním obrázku napravo od středu) je patrná otisknutá (zřejmě vyleptaná) struktura někdejší jemné a pečlivé omotávky. Rekonstrukce ukazuje jeho někdejší kompletování.

Loveckým nástrojem se stává i příhodný terén v krajině. V severských společnostech většinou nebývá mnoho lidí, aby stádní zvěř jako soby mohli nahánět. Proto se staví tyto kamenné sloupy, které lovení sobi v panice nedovedou rozlišit od stojícího člověka.

V peterfelském stanu (rekostrukční napodobenina)

Změnou oproti předchozímu gravettienu byly kostěné jehly, které se hojně nacházejí jak na zdejší lokalitě v Petersfelsu nebo i u nás v Moravském krasu. Také žena na našem obraze sešívá pomocí šídla a jehly oděv. Muž dole opravuje kostěný hrot zbraně. Jednotlivé vylomené segmenty řezné plochy snadno nahradí novými. Nalevo od něj je jeho výbava - vrhače, kahany, náčelnická hůl, flétna, kostěné hroty.

Oděvy kočovných lovců sobů   (rekonstrukční imitace)

Rekonstrukční napodobeniny oděvů z éry magdalénských lovců sobů a koní. První je v expozici muzea v Engenu a druhý oděv má na sobě aplikovány skutečné prezentační dekorativní vzory ze zdobného, lopatovitého předmětu z Moravského krasu.

,,V pasti" obraz lovecké scény   (rekonstrukční napodobenina) 

Na lov zvířat, žijících ve stádech jako jsou koně a sobi, byl vrhač ideální zbraní, schopnou v minimálním čase vystřelit maximum střel. Přesnost zásahů do masy běžících těl nebyla nutná, dílo dokončily prořezávací hroty. Při nahánění sobů se nejpravděpodobněji využívaly umělé, majestátné, kamenné sloupy, jimž se sobi vyhýbali stejně jako lidem. Proto magdalénci vyhledávali s oblibou právě taková prostředí a místa, kde byla volně k dispozici vápencová suť, ze které sloupy skládali. Například výchozy vápencových hornin, tolik charakteristické pro krasové oblasti. Celý život těchto lidí byl spjat se stádovými zvířaty a formoval jejich kulturu. Magdalénské osídlení do střední Evropy, konkrétně do Polska, přišlo před 16 000 roky a na Moravu přišlo později, až někdy před    13 000 roky.

(Děkujeme panu Jiřímu Červinkovi z Prahy za podporu při realizaci této rekonstrukce.)

Magdalénienská venuše    (rekonstrukční transformace)

Zobrazení žen, takzvaných venuší, bylo v celém magdalénienu nezaměnitelně svérázné. Ženské postavy jsou málo popisné, často jsou jen tak načrtnuty, ale vždy z boku s vystrčeným zadečkem. Některé drobné sošky mají otvor pro zavěšení.

(Děkujeme panu Jiřímu Červinkovi z Prahy za podporu při realizaci této rekonstrukce.)

Magdalénienská venuše s účesem (rekonstrukční transformace)

Jedna z mála magdalénských venuší, nesoucí alespoň zevrubnou informaci o úpravě vlasů.

(Děkujeme panu Jiřímu Červinkovi z Prahy za podporu při realizaci této rekonstrukce.)

Další související články

Úvod do rekonstrukční paleoetnologie - učebnice rekonstrukční paleoetnologie pro vysoké školy, základní metodika jak zpracovávat materiály kolem schopností a možností chování dávných etnik - www.rekonstrukcepraveku.wz.cz

Maturitní otázky

Dějiny umění - umění paleolitu - www.anthropark.wz.cz/maturita.htm

Dějepis - paleolit - www.paleoetnologie.wz.cz/mat_ot.htm

Zvířata severu

Dětský Antropark - Antroparkbaby