Antropark vznikl jako součást webových stránek Akademie věd ČR v Brně v roce 2005.

© Aktualizace Antropark 2014, Autor a ilustrace © Libor Balák

E-Mail - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na přehled odborných článků

 

 

Konec nejstaršího

dokladu umění

 

Zpráva, praktické šetření

 

Libor Balák, Miriam Nývltová Fišáková

Antropark září 2014

 

 

Kost z Moravské lokality Stránská skála u Brna s pravidelným geometrizujícím vějířkem rýh u jednoho okraje se jeví jako doklad lidské estetické činnosti z doby kolem 650 000 let a tím by se stala nejstarším archeologickým dokladem grafické aktivity člověka s puncem naprosté světové priority. Artefakt pochází ze starého sběru z dnes již neexistující  Voldřichovy jeskyňky. Nález nebyl v době svého objevu zdokumentován tak, jak jsme nyní zvyklí, což přineslo celou řadu potíží a nejasností. A také nebyla hned správně určena ani samotná kost. Původně se počítalo se slonem, později z bovidem (tur). Když byly obdobné, ale průkaznější umělé rýhy nalezeny na kosti na lokalitě Bilzingsleben v Německu, kost ze Stránské skály začala vypadat nadějně, coby skutečný doklad nejstaršího estetického projevu člověka v paleolitu. Avšak na rozdíl od bilgzinslebenského nálezu, pravá podstata rýh ze Stránské skály zůstala nadlouho zamlžená nebo nepřesná. Interpretace nálezu ze Stránské skály by měla být spojena jako u každého mimořádného nálezu s běžnou konfrontací recentního materiálu, aby se vyloučilo nějaké základní pochybení.

 

Mimo tento artefakt jsou v souboru předmětů z této lokality další předměty, jako z jedné strany ,,opracovaný“ kostěný artefakt upomínající pěstní klín, štípaná kamenná industrie, kosti zvířat a stopy ohně. Tyto materiály jsou uloženy v depozitáři Moravského zemského muzea a čas od času byly v literatuře nebo na výstavě prezentovány jako doklady osídlení z doby přesahující půl milionu let a blížící se tři čtvrtě milionu let.

 

Pro svou jedinečnost je občas tento materiál podroben revizi zahraničními specialisty. Revizi zaměřenou na kost s vrypy popsali v Journal of Human Evolution (1997) 33, 1–31 Francesco D’Errico z Francie a Paola Villa z USA. Autoři upozorňují, že mikroskopický průřez ,,rytí“ na povrchu kosti nemá pro rytinu charakteristický tvar písmene V, ale zaoblený tvar písmene U. Tento tvar by měl podle autorů vzniknout jako tunýlek po cévních kanálcích.

 

To ovšem předpokládá, že člověk k výtvarné činnosti na kostech použil z nějakého důvodu vždy jen a jen ostré, silicitové rydlo. Člověk je však tvůrčí a adaptabilní a stopy na povrchu kosti nemusí být vždy vytvořeny jen ostrým rydlem, ale i třeba vmáčknutím či vyhoblováním jiným nástrojem s oblejším hrotem - například mírně tupým tisovým šídlem. Povrch kosti také mohl být navíc různě sekundárně navětrán či korodován. Nemohli jsme jen tak pasivně akceptovat negativní výsledky revizní práce francouzsko-americké dvojice. Samotná písemná zpráva neznamenala víc než zajímavý, ale stále jen dílčí výsledek.

 

Podstatné bylo srovnat fosilní materiál kosti s recentním. Kdyby i na něm byly rýhy na tomtéž místě a v identickém směru, teprve potom by tento předmět, coby nejstarší doklad umění, jednoznačně padl. To bylo ovšem nepravděpodobné, protože materiál několikrát viděli osteologové a jistě by při porovnání s recentním vzorem podali o svém důležitém zjištění zprávu.

 

Protože pro potřeby rekonstrukční paleoetnologie patří tento artefakt mezi nejdůležitější klíčové archeologické položky, byla žádoucí další osteologická revize. Příležitost k ní se naskytla, když si nedávno zakoupila RNDr. Miriam Fišáková do své sbírky kostru domestikovaného tura. Hned jsme se domluvili, abychom si udělali jednou provždy jasno kolem stránskoskalské ,,rytiny“.

 

V daný den jsme příslušnou recentní kost rychle identifikovali a spatřili na stejném místě podobnou řadu krátkých, drobných prohlubní, ne tak dlouhých jako na originále ze Stránské skály, nicméně na správném místě a vedené tím správným směrem.

 

Recentní materiál jsme porovnávali s malbou, kterou Libor Balák pořídil podle své kresby - studie originálu. Ta, na rozdíl od publikovaných fotografií či pérovek, zachycovala více pohledů na artefakt. Miriam Fišáková tak mohla určit zvíře jako mladého jedince, který ještě neměl plně osifikované klouby. To podle porézní struktury na spodním okraji, přisedajícím z boku k ploše kosti s rýhami. Na místě jsme také pořídili fotografie, které jsou velmi výmluvné.

 

Tím provždy padá jakákoli naděje, že by daný artefakt nesl unikátní a průkazné dílo lidských rukou. To je definitivní konec jednoho mýtu.

 

 

Takové revize jsou vždy věcí emocí, zvláště jsou-li vyšetřované artefakty tak staré a navíc spojeny s romantickými představami a s badateli v minulosti, kteří určité informace a závěry podávali velmi podmanivě a přesvědčivě. Tento nález ze Stránské skály provázely jako stín vždy také určité pochybnosti. Dnes tedy zbývá jen povzdech nad tím, čeho bychom se byli ušetřili, kdyby někdo už daleko dříve porovnal tuto kost s recentním materiálem a odpublikoval takové názorné obrazové srovnání. Byl by to předpokládatelný a základní krok, zvláště u nálezu někdy považovaného za unikum. Náš automatický předpoklad - víra, že to někdo jistě už dávno udělal, se ukázala být zcela falešná a tak nás i závěr této revize nutí být kritickými k sobě samým a vnímat věci kolem sebe vždy zodpovědně a nesamozřejmě.

 

 

Použité prameny

 

Journal of Human Evolution (1997) 33, 1–31Holes and grooves: the contribution of microscopy and taphonomy to the problem of art origins

 

Francesco D’Errico - UMR 9933 du CNRS, Institut du Quaternaire, Avenue des Facultés, 33405 Talence, France

Paola Villa - Université Bordeaux 1, UMR 9933 du CNRS, Institut du Quaternaire, Avenue des Facultés, 33405 Talence, France, & University of Colorado Museum, Boulder, Colorado 80309-0315, U.S.A.

 

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

 

 

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

© Aktualizace Antropark 2014, Autor a ilustrace © Libor Balák