Antropark vznikl jako součást webových stránek Akademie věd ČR v Brně v roce 2005.

© Aktualizace Antropark 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák

Kontakt - Libor Balák:    antropark@seznam.cz

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na výběr zpráv

 

 

Zpráva za květen 2012

Ve zkratce

Hlavní události tohoto měsíce se, myslím, nejvíce točily kolem nové formy Antroparku a také kolem svolení a zakázek. Velmi pěkně překvapil Müllheim se vzorně nachystanou zakázkou. A naopak čtyři domácí muzea, která měla zájem o obrazy z Antroparku, neuspěla.

Spolupráci s německým muzeem v Müllheimu si zatím nemohu vynachválit. Byli tentokráte opravdu poctivě připraveni a nachystali mi k práci včas vše, co jsem potřeboval, ba setkání proběhlo v nedalekém Rakousku.

Potěšující rovněž je, že Antropark se stále zdokonaluje co do počtu nových stránek, tak i co se týče přehlednosti a lepší orientace pro návštěvníka.

Obrazů z Antroparku se nyní rozhodlo využít do svého projektu pro výukové účely i jedno Brněnské gymnázium a to jak ve statické formě učebnice, tak ve výukovém snímku.

Takže i přes mnohé nepříjemnosti, mám i v tomto měsíci radost z množství zdařilé práce.

 

novinky v antroparku

Obrazy

Vzhledem k dalším úpravám „Hradecké epopeje“ a nedostatku prostředků, práce na nových obrazech pro Antropark už tradičně stále stojí.

 

Texty

K úpravě Persony gravettienu jsme se přes množství práce také už tradičně ještě nedostali a tato práce bude patrně úkolem letních, prázdninových dnů.

 

Četba na pokračování

Literatura je totiž také formou rekonstrukce a mohou se v ní modelovat nejrůznější situace a typy kultur. Ovšem má i své ošidnosti, stejně jako obrazová rekonstrukce. Papír nezavolá: ,,Tak už dost! Takhle by to nikdy fungovat nemohlo!“ Naopak, jak se říká, papír snese všechno. Takže jde zase jen o práci, zase musím nechat situace proběhnout se všemi souvisejícímu jevy s tužkou a nákresem, abych se dozvěděl, tedy spíše odhadl výsledek. Vše se jen a jen generuje. Uvedu hypotetický příklad. Když nechám jen děti chodit na dříví v lovecko-sběračském tábořišti, seberou jen to, na co dosáhnou, co jim síla dovolí a kam až na malých nožičkách docupitají. Takže pak krajina kolem tábora bude takto a takto vypadat a za 14 dní už nebude už čím topit, protože děti výše rostlou větev neulomí a daleko nedojdou a když ano, z dálky těžký náklad neutáhnou. A tábor se musí velmi brzo stěhovat jinam.

Prostě vše musí být v literatuře bráno s dopadem kauzality. Každá zmínka o tom, co se děje u oněch dávných lidí, se stane vzorcem generujícím řetězec skutečných událostí. Dá se to dobře modelovat na počítači nebo ve skutečném experimentu, avšak nejčastěji se tak děje jen v Einsteinovském myšlenkovém experimentu. Což, jak naznačuje název takového experimentu, předpokládá velmi komplexní a nevšední představivost a netradiční znalosti psychologie a kultur. Každá chybějící základní informace znamená mylný výsledek. Eduard Štorch, když nechal svým stařičkým Lovcům mamutů generovat ohromné ztráty mužů, měl dospět k logickému závěru, že jím předvedená mortalita je blbost, neb mu muži vymírají před očima. Kdysi jsem to počítal, na provoz asi 30ti členné skupiny Štorchových Lovců mamutů by pak Štorch potřeboval velmi plodnou a chovnou skupinu lidí o celkovém počtu kolem 500 jedinců (spíše už neolitického typu s vysokou porodností). Jinými slovy, jeho - tedy Mamutíkova skupina si užívala mortality nad poměry a to nevázaně a navíc plnými doušky. Štorch si toho sám všiml, ale místo aby mortalitu snížil na úroveň běžných severských loveckých společností, provedl jiný, jasný, strategický nebo spíše politicko-vojenský manévr – nechal svou skupinu spojit s jinou, aby doplnil stav mužů s kyjem v ruce. A tak zase bylo co kosit a kniha mohla vesele pokračovat, aniž bychom byli svědky vyhubení Mamutíkovy skupiny a zkonzumování Kopčema a Veverčáka zlotřilými cizinci či divou jeskyní zvěří, neb se tak mohlo dít nadále jiným.

Takže i tady se generuje a generuje a i během psaní se objevilo ledacos staronového nebo jsem se dopídil šťastnou náhodou ke správným informacím. Nebo naopak jsem se dostal k nové literatuře, která operovala s jinými základními daty a i když v dílčích závěrech mají autoři bezesporu pravdu a jejich práce je bezesporu objevná, odmítání některých celých oborů je už prostě příliš pošetilé. A pokud jsou přesto odmítány, pak závěry a prognózy takových autorů se dostávají v praktickém životě na komediální úroveň. Ignorujíc srovnávací psychologii, stanovili si vlastní hranice, jak rozpoznat myslícího, inteligentního a na světě zcela nezávislého ,,svobodného“ tvora a zbytek tvorstva – odpad zmítaný pudy a instinkty. A pak svoje kritéria aplikovali na archeologický materiál a dopěli k závěrům, že toto je kultura primitivů a toto zase konkrétně doklad svobodné vůle chodících Bohů mezi tvorstvem. Za těch neuvěřitelně krátkých pár roků, co tuto knihu napsali, se však stihlo udát mnohé. A dvě zdánlivě odlišné kultury jsou dnes nově považovány za produkty jednoho typu člověka.

 

Nové stránky

Dokončujeme stránku o venuších.

 

zakázky

 

svolení, projekty

 

ÚVAHA

Jednání s muzei je možné jen za předpokladu, že je jejich strana osvícená. Skutečně dnes neexistuje žádný formální mechanismus, který by fungoval ve prospěch rekonstrukce. Občan nemá v praxi právo na informace z vědy ve formě, která je pro něj srozumitelná. Vždycky to byl problém, který nikdo neřešil a určitě jej nevyřeší ani aplikovaná představa o samospasitelném trhu nebo samospasitelné ekonomice. Tohle je u rekonstrukcí jen naprosto prázdný žvást.

Je to stará známá věc, co chcete zakonzervovat, to předejte do systému autorských smluv a nakladatelství v knižním systému. U starých věcí se autorům neplatí, proto staré, ,,jeté“ rekonstrukce budou pro vydavatele vždy atraktivnější. Již hotové publikace je třeba vydávat znovu a znovu, protože jsou výrobně spolehlivé a navíc není potřeba ani zvláštní reklamy. Tím spolehlivě zakonzervujete staré výsledky a veřejnost přidržíte pěkných pár desetiletí zpátky. Nebýt internetu, tak by skutečně byly veliké potíže. Naše nakladatelství vydávala Buriana do poslední chvíle (a ještě dlouho potom), když se pak na mě obrátilo jedno známé nakladatelství, že by chtělo obrazy s Antroparku, bylo už tak pozdě, že nemělo peníze, které by mohlo z prodeje otáčet.

Podobné je to s muzei. Snaha omezit výdaje, prodlužovat úspěšnou výstavu, ba si vyměňovat či převádět výstavy mezi muzei, je paradoxně stavem velkého finančního škrcení pro rekonstrukce. Šíření kvalitních informací v rekonstrukcích je jistě logickým očekáváním, ale je to stále jen výsada značně prozíravých lidí a institucí.

Takže skutečně můžeme sledovat směrem o rekonstrukcí dva souběžné trendy. Někde hledají, jak by mohli získat cokoli co nejlevněji, nejlépe zadarmo a příliš se u toho nezviditelňovali a když už, raději sahají po jednobarevných obrazech. Někde rekonstrukce odmítají úplně a někdy se rekonstrukce omezí na architekturu, neb je strůjcem výstavy nějaký architekt, který má právě alespoň k takové rekonstrukci profesně blízko.

O využitelnosti pro televizi ani nemluvím, protože ta má o nějaké jednobarevné obrazy pramalý zájem.

A jinde jsou oproti tomu otevřené dveře velkoplošné rekonstrukci v barvě co nejbližší a nejpochopitelnější pro diváka, často si pod obrazem můžete dokonce sami zkusit něco z nejrůznějších řemesel a dávných činností.

Rekonstrukce je v muzejních expozicích – výstavách přirozeně stále spojena s veřejnou prezentací z principu a z podstaty spojenou s autorskou prací a tedy i autorskými právy a publikačním právem zaručeným Ústavou. Je překvapivé, že se někde objevují potíže akceptovat autorské smlouvy a nabízí se jen obchodní smlouvy a spolupracuje se jen s podnikateli a živnostníky.

Je to značně hořké koření, že by základní publikační právo bylo skutečně pozapomenuto v lejstrech a formulářích EU?

Tam, kde jsem se s tímto přístupem setkal, jsem požádal, aby mi přeposlali takové materiály. Uvidíme.

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na výběr zpráv

 

 

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

© Aktualizace Antropark 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák