Antropark vznikl jako součást webových stránek Akademie věd ČR v Brně v roce 2005.

© Aktualizace Antropark 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák

Kontakt - Libor Balák:    antropark@seznam.cz

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na výběr zpráv

 

 

 

Zpráva  za  říjen 2012

 

 

Ve zkratce

Antropark se po letních měsících relativního spánku opět probouzí k životu. A začalo se pěkně z gruntu, titulní strana Antroparku v českém jazyce naznala dalších změn. Udělali jsme další krok k větší přehlednosti celé té různorodé nabídky expozic, informací, článků i příběhů. Čtenáři se mohou opět těšit z dalších povídek napsaných po dlouhé letní pauze, během níž se dokončovala kniha. Také jako vždy nechyběly žádosti o svolení k publikaci obrazů z Antroparku.

V médiích jsme objevili některé obrazy z Antroparku, které někdo vydal bez souhlasu autora (porušení autorského práva). Asi je pro někoho normou doby brát co mi nepatří a nezajímat se, že někoho mohu poškodit. Projde – projde, neprojde – neprojde. Tak alespoň že jsme se dodatečně domluvili na kompenzaci tak, aby vše bylo nakonec průchozí. Proto na jaře vyjde v oněch časopisech povídání o Antroparku či pravěku. Zavčas budeme informovat.

Měsíc říjen se pro nás stal měsícem velmi nepříjemným v oblasti jednání s muzei. Přesně dle černého scénáře popsaného ve zprávě pro Ministerstvo kultury. Muzea mohou všechno, jsou nevypočitatelná, mohou své záměry a expozice jakkoli odbýt, uspěchat, změnit nahradit a vše je stále možné a vše je v pořádku. Proto byla v Antroparku přijala další nová strategie přístupu k domácím muzeím a hledání jiných finančních zdrojů je prvořadou záležitostí. Evidentně jsme už v situaci nepropojitelného přístupu úředního a soukromého subjektu.

 

Společenské události

 

Novinky v Antroparku

Texty

V sekci „Zvířata severu“ přibyl obraz mamuta i se základní charakteristikou vztahu k prostředí. Dalším zvířatům byly přiřazeny latinské názvy a již brzy se tato expozice rozroste o další dva exponáty.

 

Četba na pokračování

Četba na pokračování se opět rozběhla. Předvánoční sérii příběhů jsme zahájili povídkou „Ataš“ z cyklu povídek „Na perutích času“ a  Modlitba úředníka vyjde konečně celá. Je to sice civilní povídání, ale protože tak, jako mnoho povídek z cyklu ,,Malé povídky velkého génia“ mají co společného se světem vědy, bádání a muzeí, je tomu tak i nyní. Jako vánoční dárek je již přichystán nový dobrodružný román na pokračování „Dobyvatelé zapovězené země“, který začne vycházet od poloviny prosince. Přímo na Vánoční svátky se chystá tématicky poetická povídka.

 

Nové stránky

Úvodní stránka Antroparku dostala novou, přehlednější a ucelenější podobu. Přibyla nová stránka s informacemi o sponzorech a pro sponzory a rovněž stránka s kontaktem, aby jej náhodný návštěvník nemusel nikde lovit.

Důležité je rozdělení témat zvlášť pro žáky základních, středních a vysokých škol a přehledná nabídka témat pro učitele. V této podobě si každý rychle najde právě „to svoje téma“ a nezůstane na pochybách, komu že je vlastně určeno.

Všechny úpravy, které na stránce proběhly, si můžete podrobně prohlédnout na   http://www.anthropark.wz.cz/design.htm

 

 

ZAKÁZKY

V současnosti vidíme jako jedinou větší průchozí zakázku na příští rok práci do spojených států, kde nás zadavatel průběžně informuje o tom, v jakém stavu je získávání financí na společný projekt. Je to vzácné a u nás ne zcela běžné jednání, kdy zadavatel otevřeně informuje o svých finančních možnostech a změnách s tím spojených.

Nyní nastává doba naprosto nepropojitelného přístupu úředního a soukromého subjektu, takže veškerá zbývající energie jde do hledání zakázek v zahraničí a hledání sponzora doma a v zahraničí a jestliže se hledá zakázka, tak jen pro zahraniční muzea. Během hledání sponzora u nás nás čekal další šok při zjištění, že i tradiční domácí velké firmy byly prodány do zahraničí. Tohle celé polknout chce skutečně pořádný kačení žaludek a bolí to zvláště, když se podívám při psaní zprávy na kalendář, kde je datum 17. listopadu.

Byl jsem vyzván k trpělivosti a během celých prázdnin ujišťován o brzkém vyřešení situace a započetí práce. Týdny však plynuly a nic se nedělo. Po mých opakovaných urgencích jsem konečně dostal zprávu, že agentura byla po nějakých komplikacích vybrána a mám komunikovat již přímo s ní. Ze strany agentury jsem byl ujištěn, že pro mě zakázka trvá. Dál se však nic nedělo. Informoval jsem tedy kompetentní pracovnici agentury o tom, jak nezbytné je okamžitě začít, chceme-li být s projektem hotovi do konce roku, jak bylo v plánu. Předložil jsem i předběžné návrhy a čekal na připomínky a na smlouvu. K mému nesmírnému překvapení mi však bylo sděleno ze strany nové agentury něco ve smyslu „Spěchej pomalu“ a byl jsem opět vyzván k trpělivosti a odsouzen k nevědomému vyčkávání. A opět týdny plynuly a milá paní z agentury se neozývala. Po mých dotazech mi bylo sděleno, že se celá koncepce mění a agentura se s muzeem ještě nedohodla na konečné podobě, protože tu na poradě chyběl tu ten, tu onen úředník. Začínal jsem si škubat vlasy, protože bylo jasné, že práci v takovém rozsahu by ani po maximálním okleštění nezvládl v termínu ani David Copperfield, ale řekl jsem si, že jestliže jsem vydržel čekat tolik měsíců, tak týden, dva ještě vydržím a pak se uvidí, co se s tím dá dělat. Paní z agentury mi slíbila, že mi dá okamžitě po poradě vědět a já bláhový jí to věřil. Porada proběhla a.... opět žádná zpráva. Velkoryse jsem paní její nespolehlivost odpustil i to, že mě celou dobu oslovovala gramaticky nesprávně a ohlásil jsem se tedy tradičně sám. Obratem mi přišla velmi strohá, ale vše říkající odpověď: „Při výběru autora jsme se rozhodli pro jinou nabídku.“ Krve by se ve mně nedořezal. Nikdo mi celou dobu nesdělil, že se bude konat jakési další výběrové řízení na mou práci a celé měsíce jsem byl udržován v domnění, že rekonstrukce budu dělat já. Žádal jsem vysvětlení u agentury i u muzea, všude jsem však narážel pouze na šedou a strohou clonu kliček úředního jazyka. Výsledek podrobnějšího pátrání mě však překvapil. Zjistil jsem, že na podezřelé výběrové řízení agentury byla podána i nějaká žádost o prošetření. Mluvil jsem se zúčastněnými a získané informace byly velmi nechutné. Podepsal se i náš právní systém nahrávající ne vždy té solidní straně, protože k žádosti o prošetření řízení se dává kauce a na tu ten, kdo zakázku nedostane, zpravidla nemá. Nicméně chuť spolupracovat s takto se chovajícím subjektem určitě nikdo s trochou zdravého rozumu mít nebude a byla by to jen ztráta energie.

Takže žádný barevný, reprezentační obraz ,,Na jantarové cestě“ nebude ani v prostějovském muzeu ani v Antroparku. A už vůbec ne v dalších médiích, článcích, televizních pořadech atd., prostě nikde, co patří k životu obrazů vzniklých při Antroparku.

Závěrem vyšlo najevo, že zadavatel si zaměnil pojem obrazové rekonstrukce s volnou ilustrací, což je časově i finančně zcela ,,jiný kafe“! Zase varování do budoucna, archeologové nemají o tématu větší pojem a vůbec neznají terminologii. Jejich finanční možnosti byly jen takové, aby přizvaný výtvarník narychlo namaloval ,,pěknej vobrázek“, rozhodně však ne rekonstrukci.

Už aby byl sponzor, tahle šaškárna se samofinancováním v takovém absurdním prostředí je pro někoho, kdo se má profesionálně v takovém prostředí uživit, velmi bolestná.

 

projekty, svolení

 

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na výběr zpráv

 

 

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

© Aktualizace Antropark 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák