Antropark vznikl jako součást webových stránek Akademie věd ČR v Brně v roce 2005.

© Aktualizace Antropark 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák

Kontakt - Libor Balák:    antropark@seznam.cz

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na výběr zpráv

 

 

 

Souhrnná  zpráva 

za  uplynulý  rok  2012

 

 

Právě uplynulý rok 2012 byl pro Antropark v mnohém velmi bohatý a přelomový. Projekt Hradecké epopeje přinesl revize středního a starého paleolitu v oblasti klimatu a následně zásadní změnu na nazírání na Evropské kultury tohoto období. Spolu s tím se dočkal dokončení román Dobyvatelé zapovězené země, který byl poslední půl rok podroben interní revizi. Paradoxně vše, co na něm vypadalo bombasticky a novátorsky, je nutné chápat jako samozřejmost, jinak bychom zabředli do naší kulturní předpojatosti. Konec roku znamenal mnohá rozuzlení, genetická propojitelnost moderních lidí, neandrtálců i denisovanů neznamenala nic jiného, než že i lidé před rozdělením na uvedené varianty měli všechny základní genetické materiály shodné a tudíž vzájemně propojitelné. A totéž se zřejmě týkalo jak zevnějšku, tak fyziologie a duševních schopností. Ba i parazitologie přinesla svou sklizeň v oblasti genetiky a více méně potvrdila fyzicky obdobné tělo, co se týká ochlupení, jak u moderního člověka, tak zřejmě i u asijských erektů. Zároveň tu zůstává volné pole pro genetiku, která se může vrhnout na parazity kůže, konkrétněji na jejich spojení s fungováním typicky lidské kůže plné potních a mazových žláz a určit stáří a historii těchto bezobratlých a zároveň i člověka. O něčem takovém se mi jako klukovi ani nesnilo! Tohle jsou přece naprosto fantastické možnosti!

To, co se najednou začíná rýsovat, je zcela nezpracované pole, dá se říct, že rekonstrukce těchto kultur jsou teprve před námi a právě loňský rok byl tím, kdy zcela a definitivně odzvonilo anekdotickému období naivních rekonstrukcí starého a středního paleolitu.

Ba zmizel i argument, že takto velkoryse a náročně mnohaoborově si může dovolit postupovat jen rekonstrukční paleoetnologie, nikoli však archeologie. To proto, že ta stále nedokáže svými metodami dané otázky kolem starého a středního paleolitu zodpovědět a bude muset od společnosti spolykat spousty a spousty prostředků a bude ji to stát mnoho času a práce, než i ona bude moci mít v otázkách kolem schopností a podoby kultur archaických lidí jasno. To proto, že archeologie přece své výstupy dokladuje jen tak, že musí skutečně vše doslova vykopat.

Protiargument je jednoduchý. Archeologie má jak pro starý, tak pro střední paleolit dost typů kamenných artefaktů, které jistě nebyly samoúčelné a jistě sloužily dál k nějaké další činnosti či výrobě a ta pak logicky vytváří obraz rozmanitosti dalších vytvářených předmětů a činností. A už jen toto spektrum naznačuje, že dané kultury byly materiálně bohaté. To není nic nového a tento aspekt je i ve starší práci v Antroparku a to v učebnici rekonstrukcí. Tvrdit, že tyto artefakty byly samoúčelné nebo že byly odtrženy od dalšího kulturního života populace, si přímo nikdo určitě nedovolí, protože by se dostal okamžitě na příliš tenký a kuriózní led.

Co se týká mladého paleolitu, konečně došlo na zpracovávání našeho moravského gravettienu a teprve vzájemným porovnáním mnohých styčných dílčích výsledků se konečně narýsovala velmi pravděpodobná mobilní a sídelní strategie tehdejší kultury. Argumenty a poznatky se vzájemně podporují a ukazují z několika oblastí na totéž řešení. Pro srovnání, mě samotného kdysi daleko méně argumentů vedlo k rozhodnutí řádně obléci lidi v mladém paleolitu. To je dnes chápáno v informovaných kruzích jako přirozená samozřejmost a symboly mladého paleolitu - moje obrazové rekonstrukce - Sungirmen i Sungirské děti doslova obletěly celý svět.

Co to tedy všechno značí?

 Nic jiného, než revoluci!

Ano, rekonstrukce jsou dnes opět na začátku. Tušený obraz dávných kultur je úplně jiný než ten, který jsme ještě nedávno považovali za avantgardní. Antroparku tedy hrozí, že jeho mnohé materiály budou rychle zastarávat a proto dnes více než kdy jindy bude nejdůležitějším úkolem vytvářet nové odpovídající vlastní rekonstrukce a vypustit zakázky pro muzea, jež jsou orientovány postaru nebo na příliš odlišná témata a navíc mohou být i po realizační stránce velmi rizikovou a nejistou partií. 

Abychom za pár let jen nevzpomínali, že jsme u nás byli kdysi ve světě špičky na obrazové rekonstrukce pravěkého života, je pro to něco konkrétního třeba udělat. A zřízení takového pracoviště, ať soukromého nebo formálního, je jediná možná cesta. Nikde jinde ani nikdo jiný to za nás neudělá. Proto jsme se vrhli na shánění sponzorů a realizaci velkých, výstavně propagačních akcí.

Definitivně opouštíme hledání podpory na oficiálních úředních místech, protože „Sir Humphrey“ je jak výmluvný, tak neoblomný a jeho post ani plat neovlivní, zda bude člověk vzdělanější či ještě bude dlít jednou nohou ve středověku.

Plán hledání sponzorů zahrnuje v první etapě hledání takového mecenáše doma a v průběhu nového roku pak ve druhé etapě přejdeme ke hledání sponzora v zahraničí a převedení aktivit a zaměření Antroparku od domácích témat na světová (budou-li možní domácí sponzoři jen plakat, že je to práce jistě chvályhodná, ale že oni dávají peníze jen na děti a na charitu). Jako by jim vzdělanost dětí byla lhostejná! Jak říká klasik ,,nejhorší je nevzdělanost a bída“. Vzdělanost a poznávání sebe sama a vlastní i cizích kultur nás učí zorientovat se ve světě i sami v sobě. Připomínat v dnešní době správním radám a vedením společností a manažérům myšlenky Komenského či da Vinciho je nad naše síly. Ale jistě je to věc statistiky a najdeme osvícené hlavy i u nás.  Ale pokud by se zde nedařilo (docela depresivním zjištěním je, že v řadě tradičních domácích firem jsou cizinci nebo je už firma jen pouhou filiálkou se sídlem v zahraničí), tedy pokud by se u nás i přes všechen optimismus a kladné očekávání nedařilo najít sponzora, není žádný reálný důvod si hrát na sebevražedného vlastimila. Je to cesta, která vede v této zemi až příliš často jen do velmi tragické sebedestrukce a zcela zbytečné zahořklosti. Vždyť ve světě je spousta fantastických objevů a témat, zvláště když jsou už takové projekty rozjednané i z onoho loňského roku.

 

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na výběr zpráv

 

 

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

© Aktualizace Antropark 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák